Na úvod

Vážení přátelé, kamarádi, rodino, kolegové, studenti a další, vítejte v mém skladišti poznámek z práce a vůbec života ve Velké Británii. Nečekám, že byste se tu dočetli zprávy značné informační hodnoty ani zásadní moudrosti zkušeného cestovatele, neb se bude jednat o moji první větší zkušenost s pobytem v cizí zemi. Nicméně, pokud se mi podaří průběžně tyto zápisky rozmnožovat a nebudu je z nedostatku času či nadšení zanedbávat, budete si moci na těchto stránkách přečíst o radostech a starostech toho, kdo opouští svůj vyhřátý brloh ve městě perníku a semtexu a jede načerpat zkušenosti ve světě.

Výřez z mapy; podklad: OpenStreetMap.org

V kalendáři je teď pondělí osmého ledna a zatím jsem ještě doma v Pardubicích. Než odjedu, rád bych shrnul, o co vlastně jde. Nuže, v květnu minulého roku u nás na fakultě byl na návštěvě jeden projektový manažer z univerzity v Newcastlu. Měl nějaké setkání na vedení fakulty, potom prezentoval jakousi soutěž mladých vědců; odpoledne jsme ho nemohli vykopat z laboratoří, jak ho to tam zajímalo, a kolegové ho prý večer nemohli vykopat z pivovarské restaurace.

Od tohoto chlapíka jsme později dostali zprávu, že na jeho pracovišti vypisují výběrové řízení na výzkumného pracovníka se zaměřením dost přesně odpovídající našemu studijnímu oboru – jestli bychom nemohli rozšířit odkaz mezi naše známé, absolventy a podobně. Smlouva na dobu určitou, dva roky. Taky mě napadlo, co že bych to zkusil sám. Ale teď, když jsem se zrovna oženil, máme tu dobré bydlení a dobrou práci, už je to docela hloupost. Když mi ale jeden z mých starších kolegů a učitelů doporučil nabídku práce zvážit, promluvil jsem o tom se svou drahou ženou, která prohlásila, že to hloupost není. Že pojede se mnou, a ať už tam bude dělat cokoli, dva roky v Anglii budou zásadním přínosem pro její práci, kteroužto je výuka angličtiny.

Tak jsme se loni v létě rozhodli, že do toho půjdeme. Nechal jsem si od kolegů schválit, že na ně můžu naložit svoje pracovní úkoly, kdyby mě v Newcastlu chtěli. Tahal jsem rozumy ze zmíněného projektového manažera, zejména s ohledem na předpokládaný nástup – tehdy se ještě předpokládalo, že to bude před koncem roku 2017. V srpnu jsem se přihlásil do výběrového řízení, pak po mně chtěli ještě nějaké další dokumenty a nakonec mě pozvali na pohovor. Byla možnost vyřídit to na dálku po Skypu, ale dal jsem přednost osobnímu jednání – Newcastle University totiž proplácí účastníkům pohovorů ubytování a dopravu (ve výši vlakového jízdného druhé třídy – to by se jim ale pěkně prodražilo, kdybych jel vlakem!).

Veškerá komunikace probíhala hladce a spolehlivě, měl jsem z toho dobrý pocit. Navíc jsem věděl, že můj budoucí šéf vlastně už získal docela dobrý přehled o tom, co umím, když jsem ho prováděl v našich laboratořích. Tudíž to vypadalo, že mám slušnou šanci na úspěch. Nuže, z toho, co teď píšu, vyplývá, že se mi tam dařilo – o tom ale ještě povyprávím v dalším příspěvku, ještě než se vydáme na cestu.