Ústí řeky Tyne

V sobotu jsme si udělali výlet na pobřeží k ústí řeky Tyne. Stejně jako když jsem byl v Newcastlu sám loni v říjnu, jsme se odvezli metrem do stanice Tynemouth a odtamtud jsme šli pěší procházkou k moři. Nemá smysl, abych podrobně popisoval, odkud kam jsme šli – spíše chci slovem i obrazem shrnout, jak je živo v lednu na pobřeží Severního moře.

Mapka pobřeží u Newcastlu na sever od ústí řeky Tyne

Řeka Tyne, na kterou odkazuje i celé jméno města Newcastle upon Tyne, se vlévá do moře na východním pobřeží severní Anglie. Jelikož se využívá pro lodní dopravu, je její ústí chráněno před rozbouřeným mořem dvojicí dlouhých zdí (Tynemouth Pier), které vybíhají šikmo do moře. Po severní zdi jsme se prošli na konec k majáku a zpátky. Pořádně vyfukovalo, ale pořád to nebylo nic proti tomu, když začne živel opravdu běsnit – viz např. tu na Youtube. Na zdi jsou patrné pozůstatky jedné koleje a dvou pojezdových drah pro jeřáb, které byly prý využívány při budování a údržbě stavby. Na cestě k majáku jsme potkávali lidi, kteří si prostě vyšli na procházku, zatímco na nižší úrovni zdi postávali rybáři a lovili udicemi ryby na chráněné straně zdi.

Ústí řeky Tyne s ochrannými zdmi (Tynemouth Pier)

Kolejnicový styk jak z listového těsta, v pozadí zpevněný břeh vyvýšeniny, na níž stojí hrad a převorství

V těchto místech se dříve nacházela různá opevnění, z nichž dodnes zbyla zřícenina Tynemouth Priory and Castle. Pozorovatel z pevniny by řekl, že stojí na pahorku, zatímco z pohledu od moře se jedná o vysoké útesy. Na sever od této zříceniny leží malá písčitá zátoka krále Edvarda (King Edward’s Bay), kde pobíhají, chodí i posedávají lidi, kteří si vyšli na procházku se psy. Psi vesele pobíhají, hrabou v písku a skáčou do mořských vln. Dole v zátoce je rybí bufet, nahoře restaurace The Gibraltar Rock, kde se dá dobře najíst.

Zátoka krále Edvarda

Za dalším výběžkem pevniny se ale ukáže ještě podstatně delší pláž nazývaná příznačně Longsands, kde je ještě víc lidí a ještě víc psů. Kromě toho je tam zřízena surfařská půjčovna a na vlnách se plácá spousta lidí v neoprenech, kteří se snaží doplácat se k pěkné vlně, ve správném okamžiku se vyhoupnout na prkno a šikovně se nechat vézt. Zkrátka jak by v sobotu odpoledne lidi rekreačně využívali park či louku ve městě, tak zde navštěvují mořskou pláž. Místní jsou tu většinou otužilejší než my, což je dost vidět i každý den ve městě.

Pláž Longsands se surfaři a psy, v pozadí kostel svatého Jiří

Dále na sever následují další skalnaté výběžky a mezi nimi kamenité nebo písčité dolíky. V době, kdy jsme pili horkou čokoládu a shlíželi z cesty na Cullercoats Bay, už skoro končila světlá část dne, ale taky se ještě nebe vyjasnilo, získalo krásné odstíny modré barvy a udělalo pěkné světlo na focení.

Pohled na Cullercoats Bay ze severu; na obzoru je vidět (zleva) severní zeď Tynemouth Pier, zříceninu hradu a zase kostel svatého Jiří

Pohled ze stejného místa na sever

Výhled na moře, kameny jsou v tomto světle téměř načervenalé, všechno ostatní tímto směrem je modré, s výjimkou velké lodi na obzoru