středa 7. února 2018

Ústí řeky Tyne - jižní část

Jak jste si mohli všimnout v předcházejícím článku, doma není nic moc pěkného k vidění, a tak volné dny trávíme někde, kde něco pěkného k vidění je. V neděli jsme se vydali opět k ústí řeky Tyne, tentokrát na pravý břeh, tedy do oblasti na jih od ústí, která nese jméno South Shields.

Mapka oblasti na jih od ústí řeky Tyne

K moři se člověk zase dostane nejsnáz metrem, když dojede až na konečnou South Shields. Odtamtud je to k pobřeží třeba deset minut pěšky, ale my jsme šli oklikou, neb jsme zamířili nejdřív na západ k řece. Nachází se tu stanoviště přívozu Shields Ferry, který funguje jako MHD a který představuje důležité spojení levého a pravého břehu řeky. Postupujeme-li proti proudu, je tu jeden tunel pod řekou a pak až v centru Newcastlu několik mostů, z nichž ty nízké jsou pohyblivé, aby mohly projet lodě.

Stanoviště přívozu, o kousek dál kotví trajekt do Holandska a úplně vzadu trčí k nebi jeřáby v průmyslové oblasti kolem řeky

Kousek se dá jít podél řeky, ale pak už to moc pěkná cesta není a člověk by udělal lépe, kdyby to vzal vrchem okolo pozůstatků a rekonstrukce římské pevnosti Arbeia. Tak jako tak přijde ale na pobřeží v místě, které podle mapy nese jméno Herd Sand – je to menší písčitá pláž na vnitřní straně té části ústí, která je kryta proti silným vlnám jižní zdí s majákem na konci. K majáku jsme ale tentokrát nešli, jelikož by to nejspíš nebylo moc odlišné od severní zdi, akorát bychom byli více vyfoukaní a pobití kroupami. Počasí bylo vskutku aprílové, chvíli svítilo slunce, chvíli pršelo nebo padaly kroupy, ráno byla na chodnících ledovka. Bufet s horkým čajem a rybou s hranolkami přišel velice vhod, i když uvnitř bylo dost lidí, halasících dětí a krásně voňavých zmoklých psů.


Proměnlivé počasí na pláži Sandhaven

Ano, i tady v tomto čase slouží pláž především jako místo pro vycházky se psy. Hlavní pláž v této části pobřeží, Sandhaven, byla dosti zalidněná a zapsená, akorát surfař tu byl jenom jeden. Okolí je dobře přizpůsobeno návštěvníkům, neb jsou tu zřízeny nové silnice, pouliční lampy, placená parkoviště a neplacené záchody. I v tomto nevlídném počasí to vypadalo jako využívaná rekreační oblast – co teprve pak v létě, kdy se tu při teplotě 15–20 °C budou otužilí Britové určitě slunit.

Dál na jih už je méně písčin a více útesů, které vybíhají do moře a po nichž se klikatí cesta, z níž se člověku otvírají pořád nové pohledy na části pobřeží. Došli jsme na první či druhý výběžek pod skalnatou zátokou Frenchman’s Bay. Postupovali jsme šnečím tempem, protože jak se počasí zlepšovalo, hodně jsme fotili. Bylo parádní světlo, modré nebe, moře s vlnami, tráva na této půdě nebyla ani moc zelená, tím méně, když byla osvětlená zapadajícím sluncem.

Pohled na sever z vršku Trow Rock

Kapky z tříštících se vln stříkají aspoň dvacet metrů do výšky

Když jsme se vraceli, slunce už bylo zalezlé a zbývala z něj oranžová záře rozplizlá nad západním obzorem. Prošli jsme kolem restaurace, jejíž část tvořil starý osobní vagón i s podvozky. V parku South Marine Park zrovna končil provozní den železnice o rozchodu devět a půl palce, kde parní lokomotivy vozí kolem rybníčku dlouhé vlaky s výletníky. V ulici, která vede od pobřeží ke stanici metra a která se vyznačuje obrovskou koncentrací indických restaurací, svítily stromky jak na Vánoce, pak už zase začínaly padat dešťové kapky, kroupy nebo něco mezi tím a byli jsme docela rádi, že zase sedíme ve vagónu metra.

Večerní pohled přes Sandhaven – podobné místo jako o dva obrázky výš, ale úplně jiné světlo

1 komentář:

  1. Krásné! A na té poslední fotce ty růžové vlny, vau!

    OdpovědětVymazat