Hurá do práce a neflákat se

Šéf už je dávno zpátky ze svého trajdání po světě, práci s výpočetním softwarem jsem se naučil, vstupní údaje pro simulační výpočty jsme dostali minulý týden, takže je na čase, abych produkoval výsledky. Jó moment, ještě dojít do kuchyňky na druhém konci chodby a zalít si čaj horkou vodou ze stroje, co vypadá trochu jako průtokový ohřívač. To je dobrá věc, člověk nemusí čekat, než se uvaří voda, a nemusí kvůli menšímu hrníčku plnit konvici minimálně na předepsanou rysku.

Jak už jsem psal, Britové, kteří nejsou od dob Františka Josefa nacvičení na brzké vstávání, mají oproti mému zvyku trochu posunutou pracovní dobu. Už se mi dvakrát stalo, že jsem přišel do práce moc brzo (asi tak o půl osmé), a nemohl jsem se dostat do budovy. V obou případech ale stačilo chvíli počkat na otevírače dveří, kteří tu patrně v tuto dobu obcházejí kampus, a do práce jsem se dostal. Ve dvanáct se dá jít na oběd do jídelny – ale ne dřív, před dvanáctou mají jen snídaňovou nabídku. Kolegové, kteří přijdou do práce mezi devátou a desátou hodinou, na oběd nespěchají, často si sežvýkají jenom nějaký sendvič. Později odpoledne, když já už bych skoro šel domů, šéf tu a tam svolá nějakou poradu, jejíž náplní je v lepším případě diskuze vztahující se i k mé aktuální činnosti, v horším případě brainstorming na téma „máme tu další bláznivou výzvu ze Shift2Rail, co bychom s tím mohli dělat“. Často se u toho volá po Skypu, ať už s kolegou z dislokovaného pracoviště na Barrow Hillu, nebo s partnery v projektech. Funguje to docela spolehlivě.

Já tu aktuálně pracuju na projektu ARSS – Active Radius Steering Suspension, čili vypružení s aktivním natáčením dvojkolí do oblouku. Zkratka projektu se většinou nehláskuje, nýbrž vyslovuje jako anglické slovo – tím pádem splývá s jiným anglickým slovem, který znamená řiť. Ono mi to došlo už na začátku, ale říkal jsem si, že v jazyce, kde je spousta homonym a kde se muž může jmenovat Dick, to nikomu vadit nebude. Ejhle, už aspoň třikrát jsem slyšel někoho poznamenat, že je to blbé jméno.

Projekt ARSS koordinuje Grand Central Railway (provozovatel vlaků na trase Londýn–York–Sunderland), pak jsme tam my a Liebherr. Cílem je dostat do stávajících podvozků osobních vozů typu Mark 3 aktivní prvky pro natáčení dvojkolí do oblouku za účelem snížení opotřebení kol a kolejnic. V Británii se totiž účinky vozidla na trať, kvantifikované ukazatelem T-gama, promítají do poplatků za použití infrastruktury. Moje práce spočívá v simulacích průjezdu vozidla obloukem. Měl jsem za úkol projít všechny vstupní parametry, které jsme dostali, a upřesnit, co ještě budeme potřebovat. Zkontroloval jsem a poopravil simulační model vagónu bez aktivních prkvů, nastavil testovací scénáře podle požadavků, a pak jsem dlouho čučel do výsledků a porovnával je se selským rozumem

Ve středu jsme měli jednání řešitelského týmu, ne však takové, kde bychom si říkali „hele, Honzo, my ještě tak úplně nevíme, jak na to“, nýbrž takové, kterého se účastní i zástupce poskytovatele finančních prostředků. Než Čenda odjel do Číny oslavovat nový rok, tak mi připravil prezentaci, kterou jsem pak dodělal a na jednání jsem prezentoval tvorbu simulačního modelu a předběžné výsledky. Na dálku se účastnili Rakušáci od výrobce hydrauliky a jeden chlapík, který zřejmě bude takový švýcarský Maruna a který vymyslel takový netradiční aktuátor pro natáčení dvojkolí. Jednání proběhlo ke spokojenosti nás i sponzora.

Mezitím, co jsem měl tenhle článek rozepsaný, jsem už dostal nějaké podklady k tomu druhému projektu, na kterém budu dělat. Ten se jmenuje INNOWAG, týká se několika směrů vylepšení nákladních vozů, už nějakou dobu běží a v České republice už o něm někdo možná slyšel, protože s jedním z účastníků tohoto projektu se setkáváme například na Horách. Takže možná bude někdy i služební cesta do Prahy nebo do Cerhenic.

Kolegové jsou fajn, moc teda nemají ve zvyku v práci kecat o všem možném, ale dá se to nahradit v hospodě – pokud teda se nejde někam, kde člověk neslyší vlastního slova. Jsou z různých koutů světa – je tu Číňan, Brazilec, Kanaďan, Bulhar (pokud teda lze ještě Bulharem nazývat někoho, kdo žije v Británii už sedm let a předtím žil devět let v Portugalsku)... rodilí Angličani jsou docela v menšině. Můj šéf má ruský původ, je to na jeho výslovnosti dost znát, ale mluví dost zřetelně a pomalu – to se dost hodí, že zrovna ten člověk, kterému hlavně musím rozumět, rozumím bez problémů.

Tak tolik asi zatím o mé práci. Přístě přidám něco třeba o tom podvozku, nějakém výletu k moři anebo nejspíš to vyjde na to stěhování – už si ověřili, že nejsme kriminálníci a dlužníci, a v pondělí budeme podepisovat smlouvu a přebírat byt.