Nové bydlení

Minulý týden jsme se odstěhovali z bytu na univerzitních kolejích a přesídlili do normálního nájemního bytu ve čtvrti Heaton. V pondělí jsme podepsali smlouvu, dostali klíče a nakoupili věci, které tu ještě chyběly k přežití. Pak jsme ještě ladili věci jako ovládání kotle a zavedení internetu; ve čtvrtek ráno jsme se přestěhovali. V nadpisu píšu nové bydlení, ale asi je to nejstarší barák, ve kterém jsem kdy bydlel.

Řada domů na čtvrté avenue – naše jsou druhé dveře zleva

Máme tedy pronajatý byt v přízemí klasické anglické řadovky, konkrétně takového druhu, který je typický pro tuto část Anglie a kterému se říká Tyneside flat. Většina těchto domů byla postavena ve viktoriánském období, tedy ve druhé polovině 19. století. Dům má dvě podlaží, v každém je jeden byt. Byty mají oddělené vchody – na přední straně domu tak jsou dvoje vchodové dveře těsně vedle sebe, přičemž za jedněmi se hned nachází schodiště do patra. Častým prvkem je hezký výklenek lichoběžníkového půdorysu, ve kterém má přední pokoj okna. Někdy je před domem zahrádka – ta může mít podobu zarostlého smetiště, udržovaného květinového záhonu nebo čehokoli mezi tím. V našem případě je to bezúdržbová nevyužitelná plocha vysypaná štěrkem. Teď je teda vysypaná sněhem, což tu není častý jev, ale před studeným vzduchem z Ruska se člověk holt neschová ani v Anglii.

Za domem bývá dvorek s vraty, kterými se vystrkávají popelnice do zadní uličky. Původně tam byla kadibudka, teď se tam někdy vejde zaparkovat auto nebo aspoň kolo. Do zadní uličky jsou z obou stran domy obráceny svými zadky, takže ulička ani nenese jméno.

Pohled na dům ze zadní uličky

Náš byt má docela dobrou polohu, není daleko od hlavní silnice, nákupní zóny a stanice metra, ale zároveň je tu ticho, klid a poměrně málo odpadků. Do práce to mám 35 minut pěšky, metrem se dá trochu času ušetřit, ale ne moc. Až se oteplí, seženu si nějaké bazarové kolo.

Byt je „two-bedroom“, po našem 3+1, plocha nějakých 60 metrů, čili pokoje jsou menší. Přední pokoj (ten s výklenkem) je hlavní ložnice, a je pěkná, je tam nová postel a nový tlustý koberec, kolem dokola stropu jsou ozdobné štukované lišty. V koupelně je vana s elektrickou sprchou (tj. s průtokáčem), což není nic moc, ale kdyby tu byl ve sprše takový tlak, jaký je v kohoutcích s teplou vodou, tak by to bylo ještě horší. U umyvadla jsou oddělené kohoutky, ale jelikož teplá voda není nikdy zbytečně teplá, tak je to v pohodě.

Přední ložnice

Plánek bytu (bez měřítka, bez pravítka)

Na zadní straně domu se nachází jednak mrňavá zadní ložnice, jednak obývák. V obýváku byl původně krb, teď je na jeho místě plynový kotel typu „back boiler“, tj. určený vyloženě pro zástavbu do prostoru krbu. Ze samotného kotle není vidět skoro nic, ale na něj navazuje plynový „přímotop“ naplácnutý na stěně. Kotel ohřívá vodu do radiátorů a do vodovodu; nádrž na vodu je dosti muzejní, je schovaná za dveřmi vedle kotle. Je tu panýlek, na kterém se dá nastavit automatické zapnutí a vypnutí kotle ve zvolený čas, ale jediný termostat v celém systému je přímo na kotli.

Z obýváku vedou dveře do malého přístavku, ve kterém je kuchyň. Kuchyň je pěkná, vybavená, sice s plynovou troubou, ale radši ať je trouba na plyn, než aby byl sporák na elektriku. Zásadním nedostatkem je ale to, že tři ze čtyř zdí kuchyně jsou obvodové, tenké a dveřmi na dvorek dost táhne.

Kuchyň

Ve výsledku tu shledávám mnohé věci vyhovující mému vkusu. Dům je pěkný, líbí se mi dřevěné rámy, dveře prosklené spoustou malých tabulek, výklenek v ložnici, opotřebovaná, ale solidní dřevěná podlaha v obýváku... Bohužel ale kombinace stáří domu, anglické otužilosti a nijak znamenitého hospodaření majitele s pronajímaným bytem vede k mizerné energetické účinnosti. Jestli tady všichni takhle topí pánubohu do oken, tak tam nahoře musí mít pěkně vyhřáto. I když oni Angličani vlastně moc netopí. Každopádně máme další důvod těšit se na jaro.