Allen Banks

Minulý týden byl v Anglii nezvykle teplý, nejvyšší odpolední teploty šly přes dvacet stupňů, což jeden z mých kolegů komentoval slovy „british summer“. Na trávnících posedávali a povalovali se lidi, někteří si četli nebo se učili, jiní ve skupinkách klábosili a užívali si piknik, někdo se i opaloval. Jasné a teplé počasí vydrželo do soboty, kdy jsme vyrazili na výlet na venkov.

Jeli jsme vlakem směrem na Carlisle a vystoupili ve vesnici Bardon Mill, která se nachází zhruba na půli cesty. Dalo by se tudíž říct, že jsme jeli přes půl Anglie, pokud by se tím myslela polovina šířky ostrova na úrovni Newcastlu. Odtamtud jsme si prošli oblast Allen Banks and Staward Gorge, což je hluboké zalesněné údolí řeky Allen. Místy to tam vypadá jako divočina anglických romantických básníků, ale tak úplně divočina to není, neboť o úpravu porostů a cest v tomto údolí se postarala v devatenáctém století paní zdejšího panství Ridley. Mohutné buky, kterých je tu hojnost, byly vysazovány v té době.

Pohoda anglického venkova (toto je kousek od železniční zastávky Bardon Mill)

Pohled vzhůru roklí, kterou teče potok Hood Burn (je schovaný někde pod tím kmenem), vpravo jsou vidět schůdky, to je značená cesta

Na dolním konci údolí je zřízeno parkoviště s lavičkami, mapami a záchodky, kde začíná několik okruhů značených šipkami u cest. Některé úseky jsou stále ještě uzavřené, což je následek sesuvů půdy, které to tu před pár lety obrátily vzhůru nohama. Na stezkách jsme potkali pár lidí, pochopitelně hlavně v té části blíže parkovišti – dál pak už jich bylo méně. Nejvýraznějším uskupením byla tlupa, která se dovezla autem k řece u Plankey Mill, slunila se na sedátkách, opékala si maso na malém grilu a pouštěla si hudbu z repráků.

Přitom z přírody bylo zvuků víc než dost, všechno okolo bylo takhle na jaře plné života, všude květy, na stromech pupeny, ze kterých začínalo trčet listí... Samozřejmě že když rostliny kvetou, tak u toho moc zvuků nevydávají, a ropuchy se taky pářily potichu. Ovšem pořád tu byla spousta zpěvného ptactva, no a (na anglickém venkově pochopitelně) hlavně bečících ovcí s čerstvě vyoranými jehňaty. A komu by tam scházel nějaký průmyslovější halas, ať si zkusí při procházce vyplašit u cesty koroptev, kterou do poslední chvíle neviděl, a bude si hned připadat, jako by mu před nosem odstartoval vrtulník.

Les skoro jako v Čechách, ale s netypickou zhrouceninou

Jak je takhle někde pozoruhodný kus přírody vhodný pro pěší turistiku, tak tam Angličani dají značky a informační cedule a udělají internetové stránky (např. právě Allen Banks and Staward Gorge). Dají se najít dlouhé značené cesty, které se vždycky nějak jmenují a je k nim podrobný popis, kde jsou u cesty hospody, hotely, kempy apod. (viz třeba National Trails). Obyčejné turistické značení obyčejných cest, na které jsme z českých zemí zvyklí, jsem tu ale neviděl.

To už pak je tu zase jiný druh šipek, jimiž jsou zvlášť vyznačeny stezky, které vůbec jsou veřejnosti přístupné. Ono totiž v Anglii se méně půdy využívá k pěstování plodin a víc se pase, takže je třeba bránit zvířectvu ve volném pohybu; kromě toho je tu asi v přirozenosti lidí víc si ohrazovat svůj soukromý majetek. Venkovská krajina je tím pádem rozdělená spoustou plotů, ohrad, ohrádek a zídek. Cesty určené pro veřejné použití (public right of way) jsou zanesené v mapách; u cest jsou šipky, které vás nasměrují třeba k brance v ohradě s dobytkem, ale aspoň víte, že ta cesta někam vede a že neskončíte někde v houští bez cest.

Výřez z mapy s vyznačením veřejných cest pro pěší (červená barva), pěší a jezdce na koních (růžová) a i pro vozidla (modrá); zdroj: rowmaps.com

I kdyby tady člověk nenašel zajímavější turistický cíl, tak anglická krajina se zelenými kopečky, kamennými zídkami, zevlujícím dobytkem a tu a tam možná nějakým lesíkem je pěkné místo na procházky.