Stephensonovo železniční muzeum

Newcastle a okolní rozlezlé osídlení kolem ústí řeky Tyne (Tyneside) je spojeno s prvopočátky železniční dopravy a zvláště pak se jménem George Stephensona, nazývaného Otcem železnic. Jeho syn kupodivu nebyl železnice, nýbrž Robert Stephenson, další významný konstruktér a stavitel. Nedaleko místa, kde se Robert narodil, se nachází železniční muzeum pojmenované podle obou Stephensonů.

Lokomotiva řady 08 na muzejní železnici North Tyneside Steam Railway

Když se chcete do muzea dostat od stanice metra Percy Main, jdete asi půlhodinu podél železniční trati, která nese vcelku honosný název North Tyneside Steam Railway. Zahrnuje však jen jeden vcelku přímý, asi tříkilometrový úsek, na jehož severním konci se nachází Stephensonovo železniční muzeum. Je to malý pozůstatek starých železnic (a ještě starších dřevěnic), jimiž bylo okolí řeky Tyne v devatenáctém století prorostlé jako bůček. A i to je vlastně rekonstrukce. Když tato trať v sedmdesátých letech dosloužila pro dopravu uhlí, došla ještě využití jako testovací trať metra, ale pak koleje snesli a nechali jenom depo. Později trať postavili znovu jako muzejní – dokonce ze stoličkových kolejnic.

Muzeum je umístěné v bývalém depu, je poměrně malé, na několika kolejích tam stojí pár historických vozidel všech trakcí. Nejstarší je Stephensonova parní lokomotiva Billy z roku 1826. Mezi neželezničními exponáty je olejová lampa sestrojená Georgem Stephensonem, která v té době znamenala podstatné zlepšení v bezpečnosti osvětlení v dolech. Podle jména vynálezce se této lampě přezdívalo Geordie, kterýžto výraz se pak přenesl na horníky, kteří lampy používali. Dnes je to obecná přezdívka obyvatel Newcastlu a okolí, a taktéž jejich anglického nářečí.

V muzeu stály dvě přihrádky se staršími knihami, zřejmě plnící úlohu malého železničního antikvariátu. Všechno to bylo o parních lokomotivách nebo historii železnic, nic moc zajímavého, ale překvapením bylo, že mezi těmi knížkami byl i útlý svazek v češtině – Náčrtky parních lokomotiv a tendrů.

Před depem stálo na kolejích několik provozuschopných lokomotiv a vozů. Neděle je provozní den, takže tu odfrkovala zatopená parní lokomotiva Kitson A No. 5 a u nástupiště byla přistavená stará motorová lokomotiva Class 08 se dvěma čtyřnápravovými vozy. Na focení nebylo uvnitř ani venku dobré světlo. Kdyby vás zajímaly obrázky dalších exponátů, najdete je na webu muzea nebo na Wikipedii. Vlak jsem si vyfotil potom po cestě, „flek“ nic moc, ale měl jsem docela štěstí, že jsem ve správném čase šel okolo jednoho z mála míst, kde šlo na trať koukat jinak než proti slunci. Fotka je úplně nahoře. Zatímco se vlak šinul kolem, vyblejsknul jsem ještě podvozek osobního vozu. Je to zřejmě starý anglický double bolster bogie, tedy podvozek s dvojitou kolébkou. Podle všeho má v sekundárním vypružení dva stupně mírně našikmených závěsek, ale neviděl jsem nákres ani jsem se nedostal k tomu, abych si konstrukci prohlédl, takže nevím, jak je to tam poskládané.

Podvozek historického osobního vozu

Ještě jednu věc jsem si musel zdokumentovat – kousek od muzea byl pelikání přechod, kde byla škatule s tlačítkem umístěná na sloupu asi dva metry nad zemí. Až na druhý pohled mi došlo, proč to tak je – viz obrázek níže.

Přechod pro koně

Na závěr ještě něco z jiného soudku, nebo spíš lahve. Ačkoli do českých zemí už se taky rozšířilo pití cidru, v Británii má tento nápoj větší tradici a v regálech obchodních domů se mu věnuje podstatně více prostoru. Zejména tu člověk víc sežene sušší, silnější, skoro až trpké varianty. Jedna lahev mě zaujala na první pohled: jestliže je na něčem napsáno „následuj prase“ nebo „tohle ti pěkně nakroutí ocásek“, tak je jasné, že se to musí vyzkoušet. K žádnému nakroucení po vypití nedošlo, ale kapalina to byla velice chutná.

Prasečí styl dovedený k dokonalosti, včetně kontaktní e-mailové adresy (na obrázku vlevo skoro dole)