York

V sobotu, kdy se v Anglii mluvilo hlavně o královské svatbě, jsme se byli podívat v Yorku. O tomto starobylém městě jeden kolega z univerzity prohlásil, že se mu líbí mnohem víc než Newcastle, ale že je rád, že bydlí v Newcastlu, protože v Yorku by pořád vrážel do turistů.

Já vím, že tenhle obrázek není na titulní fotku vůbec reprezentativní, ale mně se líbí. Dva šklebouni na zídce v zahradě za katedrálou.

Z Newcastlu je to do Yorku vzdušnou čarou asi 120 km na jih, vlak tam se dvěma zastávkami (Durham a Darlington) dorazí za hodinu. Po cestě není nic moc zajímavého. Ve srovnání s českou krajinou je tu hezčí pohled na menší a méně pravidelně ohraničené pozemky, ale jinak je to placka jak u Pardubic. Do Yorku jsme přibyli něco před devátou hodinou, což na místní poměry ještě docela postačuje k takovému tomu pěknému pocitu z toho, když jste někde dřív, než se to zaplní lidmi. Poflakovali jsme se v parku u muzea (Yorkshire Museum – muzeum jorkšírů?), kde zpívali ptáci a pobíhaly šedé veverky. Na lavičce seděl starší pán mírně vágusovitého vzezření, který podporoval invazní druh tím, že jim podával buráky a ony mu je braly rovnou z ruky.

Od deseti hodin bylo otevřené Národní železniční muzeum (viz též internetové stránky), což byl náš program na dopoledne. Prostory muzea zahrnují především dvě veliké haly s kolejemi. Větší z nich má uprostřed točnu, kolem které se paprskovitě rozbíhají koleje, na nichž stojí především parní lokomotivy, ale i jiná zajímavá vozidla. Na tuto budovu navazuje menší hala, která vypadá jako veřejně přístupný depozitář různých železničních modelů a artefaktů; kromě toho se v ní nachází modelové kolejiště sloužící pro výuku výpravčích a signalistů – něco jako pardubický dopravní sál, ale sto let starý. Obsáhlejší komentář a další fotky ze železničního muzea dám do dalšího článku.

Po obědě jsme se zúčastnili organizované prohlídky města. Naší průvodkyní byla studentka archeologie na univerzitě v Yorku, takže o tom věděla docela dost. Procházka po městě byla zároveň takovým výletem do historie Anglie, neboť York byl založen skoro před 2000 lety a podepsaly se na něm všechny národy, které postupně do Británie přicházely, jak to vzdělaný člověk ví z dějepisu a ignorant jako já aspoň ze seriálů jako Vikingové nebo Poslední království.

Obyvatelé a návštěvníci Yorku se povalují u zdi ze třetího století

V centru starého města je katedrála, známá jako York Minster, jedna z největších v Evropě – dokonce větší než v Durhamu, ale ne tak stará. Na zeleném prostranství u muzea stojí zříceniny dalšího velkého chrámu, St. Mary’s Abbey. Tato stavba byla za vlády Jindřicha VIII. rozebrána na materiál, ze kterého pak postavili okolní budovy.

Dochovaná zeď St. Mary’s Abbey, jinak nezůstal kámen na kameni – teda zůstal, ale na nějakém jiném

Kolem je množství uliček se starými domy. O jedné z nich se mluví jako o nejstarší ulici v Anglii, i když těžko říct, jak se určuje stáří ulice – je o ní písemná zmínka před tisíci lety, ale samotné domy, co tam teď stojí, jsou z pozdější doby. I tak ale jsou dost staré – postavené ze dřeva, s vrchními patry většího půdorysu než základ, a k tomu docela nahnuté. Historické centrum je skoro kompletně obkroužené hradbami, po kterých se dá chodit.

Domy v uličce Shambles

Když jsme dokončili tuhle obchůzku, chtěli jsme ještě zajít dovnitř do katedrály, ale už jsme nestihli otevírací dobu. Tak jsme různě zevlovali ve městě, v parcích a kolem řeky. Bylo hezky, tak jsme do Newcastlu jeli vlakem až v sedm večer. Na nádraží se mě jedna starší paní ptala, jestli ten slamák, co mám na hlavě, jsem si přivezl z Jamajky. Já na to, že ne – koupil jsem si ho v Edinburghu, abych se nepřipálil. Tak takhle hezké počasí nám tady poslední dobou většinou na víkendy vychází.

Husy sledují lodní provoz na řece Ouse