Severoanglické léto a další poznámky

Všeobecná představa anglického počasí zahrnuje oblačno, šedivo, déšť nebo mrholení, případně mlhu. Tato charakteristika však nesedí na všechny části Británie stejně – zrovna v Newcastlu třeba až tolik neprší a mlha není častým jevem. Zatímco v Čechách se v posledních dnech ochladilo, tady se udělalo docela teplo – přinejmenším na poměry severní Anglie.

Pláž Longsands v sobotu odpoledne

Nejzásadnější rozdíl mezi anglickým a českým povětřím dělá oceánské podnebí: rozdíly teplot během dne ani během roku jsou menší než v Čechách. V zimě tu moc nemrzne, což se projevuje i na budovách: leckde je k vidění odpadní potrubí na fasádě a obecně tepelná izolace domů je bídná. Staré domy jsou postavené z plných cihel (příp. s menšími válcovými otvory), novější jsou ze stejných cihel, jež jsou však poskládané do dvou vrstev, mezi kterými je dutina – říká se tomu cavity wall. Vrstvy nejsou provázané zdivem, místo toho jsou tam kovové skoby zaklesnuté do otvorů v cihlách, jež nejsou zvenku vidět. Dutina je vyplněná vzduchem, izolačním materiálem v deskách anebo dodatečně vstřikovaným polystyrenem nebo nějakou pěnou. Vnější obložení budovy polystyrenem jsem tady neviděl.

Zatímco anglické zimy jsou mírnější než české, v létě zase není tak teplo. Zatím jsem tu v předpovědi asi neviděl víc než 23 °C. Pěkná shrnutí teplot vzduchu během roku bývají v článcích na Wikipedii (Newcastle upon Tyne, Prague). Data v grafu níže jasně ukazují placatější křivky denních i nočních teplot v Newcastlu v porovnání s Prahou.

Srovnání dlouhodobých průměrů nejvyšších a nejnižších teplot v jednotlivých měsících pro Prahu a Newcastle; zdroj dat: Wikipedia

Ze stejného zdroje je patrné, že v zimních měsících jsou v Newcastlu vyšší srážkové úhrny než v Praze a stejně vychází roční součty. V létě ale v Praze prší víc. Newcastle leží ve srážkovém stínu kopců na západ odsud, takže toho deště až tak moc neschytá – vyprší se to na západním pobřeží. Takže na déšť si tady nemůžeme stěžovat.

Srovnání východů a západů slunce by vycházelo naopak, než tomu je s teplotami. Vzhledem k vyšší zeměpisné šířce jsou tu letní noci ještě kratší a zimní noci delší než v Čechách. Zatímco v lednu jsem chodil do práce na osmou hodinu ve tmě, teď by stejná tma byla třeba ve čtyři ráno. Kolem letního sluncovratu tady vychází slunce o půl páté a zapadá ve tři čtvrtě na deset. V neděli jsem byl o půl desáté večer v Heatonském parku, lidi se povalovali na dekách na trávě, běhali se psy, hráli si s míčem – akorát večeře už měli zřejmě sežrané, neboť kolem odpadkových košů vyrostly hory krabic od jídla a jednorázových grilovacích táců.

Večer v parku

Posledních pár dnů je tu teplo, kolegové říkali, že takhle hezky tu často nebývá. Pláže v Tynemouth (a určitě i jinde) jsou tudíž zaplněné lidmi, už bez psů, neboť ti mají v létě vstup zakázán. Lidi se povalují na písku, pořádají pikniky nebo sportují. Voda až tolik teplá není, takže ji využívají převážně surfaři v neoprenech a lidi na pádloprknech. Koupají se hlavně děti, vesele se brouzdají v příboji, ačkoli ten vítr od moře až tak úplně teplý není – to pak se není čemu divit, že jim nevadí studené byty. My jsme se byli v pondělí podívat u moře a já jsem si taky zaplaval – i když je to trochu silné slovo na těch pět–deset minut, co jsem se tam placatil. Na Longsands je to krásně hladké, písčité, bez strmých hupů do hloubky a hustých porostů mořských rostlin. Jenom kdyby bylo trochu tepleji.

Pohled fotografa brouzdajícího se po mělčině na pláži Longsands

Hlavním zdrojem předpovědi počasí je MetOffice (https://www.metoffice.gov.uk/), což je něco jako u nás ČHMÚ. Jestli předpověď vychází? No, když na ni kouknete ráno, tak na ten den určitě vychází dobře. V obdobích, kdy je počasí proměnlivější, se ale předpověď na několik dní dopředu dost často mění. Je to ale spíš jenom o tom, jak moc bude zataženo nebo jestli přijde nějaká přeháňka, nic extra zásadního.

Zajímavé je, že déšť se tu v předpovědích vyjadřuje pravděpodobností. Na každé období předpovědi (hodina nebo tři hodiny) je udána pravděpodobnost v procentech, že v daném období aspoň něco spadne. Z vysvětlení na stránkách MetOffice se dá porozumět tomu, jak vlastně taková předpověď funguje.

Předpověď počasí je dneska samozřejmě výsledkem simulačního výpočtu, který pracuje s modelem povětrnostních jevů a na základě počátečních podmínek (tj. současné situace) počítá stav budoucí. Model je hodně složitý, a i tak je pochopitelně nedokonalým obrazem reálných jevů; počáteční podmínky a parametry taky nemusí být známy přesně. Důsledkem toho je nepřesnost ve výsledcích. Elegantním způsobem s nimi nakládá ensemble forecasting. Ten „ansámbl“ je vlastně soubor instancí simulačního modelu s různě naházenými vstupy, což reprezentuje ty nejistoty. Z každého tudíž vyjde něco jiného – u silně nelineárních soustav může být rozdíl zásadní. No a jestliže třeba takových simulací beží dvacet a ve dvou z nich vyjde, že zaprší, napíšou do předpovědi 10 %.

Tím jsem se dostal k poslednímu bodu svého neuspořádaného povídání. Britští meteorologové dělají taky předpověď adheze na železnici (informace zde). Podzimní padání listí tu totiž způsobuje značné nepříjemnosti ve vlakové dopravě, neboť uježděná vrstva rostlinného materiálu na hlavě kolejnice je skvělé mazivo. Je znám případ, kdy vlak nemohl dobrzdit k nástupišti a přejel ho o dva kilometry. Šéf říkal, že je to tím, že britské tratě jsou velmi často postavené v zářezu s vegetací okolo, zatímco třeba v Čechách jsou tratě převážně na náspech. No, jestli viděl jenom trať z Prahy do Pardubic, případně dál do Brna či Vídně, tak nemá tušení, jak tady vypadají některé lokálky. Ale já jsem zase neprojel moc z britských železnic, takže taky nemůžu srovnávat.

Každopádně podzim je tady obdobím, na které se železničáři připravují, dělají si zásoby písku a plánují oběhy zvláštních vlaků (RHTT – railhead treatment train, tedy vlak na ošetření hlavy kolejnice). Takový vlak se skládá z lokomotivy, což může být nějaká vykopávka, protože je potřeba všechno, co má kola, a několika speciálních vozů. Zařízení na vozech nejprve kolejnice očistí vysokotlakým vodním paprskem a potom, pokud je to potřeba, ještě nablemcá směs tvořenou zejména pískem, který trochu drží na kolejnici díky nějakému gelu. Můžou v tom být i kovové částice pro zvýšení elektrické vodivosti.

Podvozek plošinového vozu s výměnnou nástavbou, na které je všechno potřebné vybavení RHTT. Za kolem vlevo je vidět tryska na modifikátor adheze. Vyfoceno na podzim 2015 v Sheffieldu, když jsem ještě nevěděl, k čemu to slouží.

Tyto aktivity jsou podpořeny předpovědí adhezních podmínek. Není to tedy že by hlásili „zataženo, nejvyšší denní teploty 10 °C, součinitel adheze zpočátku kolem 0,1, odpoledne 0,2–0,25“ :) ... výstupem je číslo od jedné do devíti, které vyjadřuje míru pravděpodobnosti, že se vyskytnou problémy spojené s nízkou adhezí. Je to výstup z modelu, který využívá předpověď počasí a průběh padání listí, ale nezohledňuje vliv cílených zásahů, jako je čištění hlav kolejnic. Předpověď v současné době možná není až tak spolehlivá a hlavně neexistuje metoda zpětného hodnocení, jestli předpověď vyšla, nebo ne. Britský průmysl tudíž vydal výzvu na výzkumné projekty “Forecasting Adhesion“, z nichž by mělo vzejít nějaké vylepšení. Nemá to být zaměřené na nové experimenty nebo návrh měřicích metod. Spíš je cílem dostat nějaké užitečné poznatky z dostupných dat, která samozřejmě nejsou tak dobrá jako přímá adhezní měření, zato však je jich veliká spousta. Data popisují počasí, přírodní podmínky, rozvrhy čištění kolejnic, záznamy z diagnostických systémů ve vlacích (rychlost jízdy, použití brzdy, zásahy protismyku), souhrny zpoždění, zjištěné výskyty plochých kol a tak podobně. Sledoval jsem internetový přenos z úvodního semináře k této výzvě, který se konal před pár týdny v Londýně, a možná taky zkusíme něco podat.