Cheviot Hills

Ještě naposled se vrátím k naší dovolené na konci července, kdy jsme strávili pár dní v nejsevernějším kraji Anglie. Poslední den, kdy jsme zůstávali v městečku Wooler, jsme vyjeli do údolí Harthope Valley, a z něj jsme vylezli na jeden z hlavních hřebenů Cheviotských kopců. Místní bůh větru byl ale proti, a tak nás sfoukl zase dolů.

Tudy se jde nahoru

Ono už od rána nám počasí moc nepřálo. Po neobyčejně teplých dnech přišla studená fronta a předpovídalo se, že kolem poledne ještě zaprší a potom už bude hezky. No co, řekli jsme si, však tu naplánovanou cestu za odpoledne stihneme. Tak jsme se dopoledne placatili ve Wooleru, aspoň jsme navštívili krámek s knihami, který měl pan domácí v přízemí pod našimi cimrami. Jasně že jsme neodcházeli s prázdnou. Teda já. Byly tam dvě krásné kaligrafické učebnice, s nimiž se sazeči moc nenadřeli – všechny stránky byly otištěné z ručně napsaných předloh. Tak ty jsem tam nemohl nechat. Moje drahá polovička si zase našla knihu v jiném bazaru.

Počasí se zachovalo férově, pršelo přesně podle předpovědi, tak jsme potom vyrazili. Po cestě se mi připomněl takový ten hloupý vtípek, který praví: „Stav českých silnic je převážně na jedničku. Problém nastane, když chcete zařadit dvojku nebo nějaký vyšší převodový stupeň.“ Tady na anglickém venkově ale nešlo ani tak o to, že by silnice byly nějak extra rozbité, jako spíš strmé, klikaté a úzké.

U kamenné ovčí ohrady před Langleefordem („lang lee“ = dlouhá mýtina?) bylo cosi jako parkoviště, jak turistické pokyny slibovaly, a odtamtud jsme tedy vyrazili nahoru. Za úzkým pásem stromů už začínalo správné vřesoviště – oblé kopce porostlé vřesem, borůvčím, tuhou travou a všeljakou jinou vegetací všech odstínů hnědé a zelené. S kopců stékaly potůčky v dolinách, někdy mělkých, jindy prohloubených do brázd se strmými břehy. Níže položená místa byla zarostlá převážně kapradím, ze kterého vykukovaly ovce. Z vřesu vylétavali ptáci, nejspíš tetřívci. Hlavně teda ty barvy byly kouzelné.

Barevný Scald Hill, tmavší vrchol za ním je The Cheviot

Cold Law („law“ = kopec, návrší)

Tak jsme podél potoka Hawsen Burn („burn“ = potok) vylezli do sedla pod kopcem Broadhope Hill („hope“ = údolí) a zamířili jsme po hřebeni směrem na Cheviot. To už dost vyfukovalo. Jediný kousek závětří byl ve vlhké úžlabině, kde se sbíraly vody potoku New Burn. Někde poblíž toho místa jsme potkali pána, který šel sám v opačném směru. Přicházel z Cheviotu a mířil pěšky do Wooleru, možná byl na vícedenní cestě, neb měl větší bagáž. Měl mapu, ale nevěděl, kde přesně se nachází, tak jsme mu poradili.

Broadhope Hill

Z kopce Scald Hill (549 m n. m.) byly parádní výhledy nejen na okolní kopce, ale na celý širý kraj až k pobřeží. Obzor byl mlhavě modrý, ale ne proto, že by se země rozpíjela v oparu, nýbrž proto, že tam prostě bylo moře. Bílé ostrovy Farne vcelku jasně svítily z třicetikilometrové vzdálenosti, před nimi šlo rozeznat hrad Bamburgh. Svatý ostrov byl nejspíš ještě schovaný za vrchovinou, která se zdvihá u Belfordu. Teprve když se dívám na nejvíce přiblížené fotky a ještě si je na obrazovce zvětším, tak mi připadá, že za kopcem vykukuje tenká linka východního okraje Lindisfarne s bílou věžičkou Emmanuel Head.

Výhled až k moři

Na Scald Hillu už jsme byli rádi, že máme bundy s kapucemi, a byli bychom ještě radši, kdybychom měli čepice a rukavice. I nechali jsme horský hřeben vichru, ať si tam řádí sám, a sešli jsme zase dolů do údolí, z něhož jsme vylezli. Cestou jsme se hodně zastavovali a rozhlíželi. Ono pak už docela foukalo i tam dole. Ještě jsme zevlovali kolem potoka, nechtělo se nám odtamtud. Musíme se tam ještě někdy vrátit.

Asi Hedgehope Hill (714 m n. m.)

To už byl skoro konec naší dovolené. V neděli jsme měli naplánováno jet do Newcastlu trochu oklikou a projít si okolí Hadriánova valu poblíž pevnosti Housesteads. Vypadalo to ale na déšť, tak jsme jeli přímější cestou, akorát jsme se stavili v Chillinghamu. Tam to byl správný anglický šedozelený svět, jehož zelenou část představuje tráva a stomy, šedou pak nebe, kamenné zdi, kamenný venkovský kostelík a kamenný hrad. Většinu slejváku jsme schytali po cestě autem. Zbylou část odpoledne jsme ještě využili k procházce po mostech a skvostech města Newcastle upon Tyne.