Lindisfarne a Bamburgh

Další den jsme vyrazili k východnímu pobřeží Anglie, kde se nachází další významná místa britské historie. Lindisfarne je ostrov, na kterém stával jeden z klášterů, v nichž evropská kultura a vzdělanost přečkala barbarské období raného středověku. Bamburgh, dříve Bebbanburgh, se pyšní mohutným hradem, na jehož místě bývala významná pevnost už v dobách předcházejících anglosaskému osídlení.

Bouda z převráceného lodního trupu na ostrově Lindisfarne

Obě zmíněná místa jsou dnes pochopitelně především turistickými atrakcemi. Lindisfarne se též označuje jako Svatý ostrov (Holy Island), avšak od britské pevniny není mořem oddělen trvale: za odlivu lze na něj přejít suchou nohou. Pokud bychom se omezili na nohy, byly by to nohy spíš blátivé než úplně suché. Takzvaná poutnická stezka má podobu trasy vytyčené vysokými kůly na odkryté zemi, po níž se doporučuje chůze na boso. Každý den dvakrát tam chodci zanechají stopy a každý den dvakrát je moře smaže. Mastňácká cesta je silnice pro auta, která ale má s ohledem na příliv a odliv stejné omezení. Časy, kdy je cesta otevřená, si lze předem ověřit např. zde.

Kdybychom bývali chtěli kráčet ve stopách svatého Aidana a Cuthberta, museli bychom si ale výlet naplánovat jinak, vzhledem k tomu, že pěší přechod trvá podstatně déle a už by určitě nemělo smysl spěchat tam a zpátky při jednom odlivu. My jsme jeli autem, dopoledne tam a po poledni, než přišel příliv, zase zpátky. Nejzajímavější místa jsme prošli, ale klidně by se dalo potulovat se tam až do večera.

Za vesnicí se nachází zříceniny kláštera (Lindisfarne Priory) a přidružené turistické centrum s prodejem suvenýrů a s malým muzeem. Zbořený chrám byl vystavěn ve 12. století asi na místě původní anglosaské stavby, zůstaly z něj některé zdi a románské oblouky a sloupy. Nejnápadnější je osamělý oblouk křížové klenby nad nejvyšším místem chrámu. Celé to vypadá podobně jako zříceniny tynemouthského převorství, kde jsme byli v únoru; tam to ale bylo snad ještě větší. Zdi jsou postaveny z načervenalých pískovcových kvádrů, ozdobených rozmanitými vzory podle toho, jak se každý kámen se svou přirozenou strukturou poddal zvětrávání.

Lindisfarne – pozůstatky kláštera

Od kláštera jsme šli kolem přístavu k hradu, který se nachází v jihovýchodním cípu ostrova. Hrad není příliš velký, ale každý si ho zdálky všimne, neboť stojí na strmé skále na jinak poměrně placatém ostrově. V současné době se hrad opravuje a jedna strana skály s hradem je ozdobena ježatým lešením. Od hradu lze dohlédnout na Bamburgh a ostrovy Farne. Do hradu jsme nešli.

Zátoka s loděmi zapíchanými v blátě, za nimi Lindisfarne Castle

Na výběžku, jenž se podle hradu nazývá Castle Point, je pak ještě jedna technická pamětihodnost – vápenka z 19. století. Kolem jsou patrné trasy koněspřežných drážek, po nichž do pecí zavážel vápenec z lomů v severní části ostrova a dovezené uhlí. Pálené vápno se zase dopravovalo do přístavu a vyváželo na pevninu.

Dokud ještě bylo možno přejet po zaplavované silnici, odjeli jsme z Lindisfarne a přesunuli se do Bamburghu, což je vesnice se stejnojmenným hradem. Ti z vás, jimž – jako mně – historické seriály a knihy suplují skutečné dějepisné vzdělání, možná znají Uhtreda z Bebbanburghu. Hrad byl pojmenován po královně jménem Bebba, časem se ale jméno zjednodušilo... což ale nebyla jediná změna, ono především to anglosaské opevnění bylo zničeno Vikingy a současný hrad stojí na základech normanské výstavby.

Hrad Bamburgh

Hrad Bamburgh stojí na skále u pobřeží a je nápadný především tím, jak je rozlehlý. Obešli jsme si hradby, nádvoří a vnitřní prostory. Na hradbách stojí děla z dob, kdy Anglie zbrojila proti Napoleonovi. Největší místnost v hradu je uspořádaná skoro jako královský trůnní sál, byla však vystavěna teprve na začátku dvacátého století, když hrad koupila rodina průmyslových magnátů Armstrongů. Většina toho, co je na hradě k vidění, se vztahuje spíš k nedávné historii, přinejmenším tedy podle měřítka stáří místa jako takového. Jedna vedlejší budova dokonce slouží jako malé technické muzeum, vystavující zejména součásti a trosky letadel. Je tam i výstava obrazů malíře Petera Phillipse, zachycující krásy northumbrijské krajiny, významných staveb a papuchalků.

Z hradeb je parádní výhled na moře. Nejdřív jsme viděli i Svatý ostrov; když jsme ale později odpoledne vylezli ze síní hradu a znovu vykoukli na moře, hranice mezi vodou a nebem byla úplně rozmazaná oparem, z nějž vystupovaly jen bílé útesy ostrovů Farne a ještě bělejší stavení na nejbližším z nich. Jak byl teplý den, výhled na písčiny pod hradem Bamburgh byly ale stejně stále lákavé. Na pláži posedávali lidi, někteří se brouzdali, děti si hrály v písku – vypadalo to tam, no, jako u moře! Tak jsme taky slezli z hradního návrší na pláž, zuli se a šli vodou podél hradu, což bylo moc příjemné. Pak už jsme se jen dopravili zpátky do Wooleru.

Rozmazaný výhled z hradeb na moře

Pozdně odpolední pohled na hrad Bamburgh z pláže

Pokračování příště: Cheviot Hills.