Nové bydlení (podruhé)

Začalo září, dny se krátí a rána se ochlazují – nejvyšší čas najít si teplý brloh. Půlroční pobyt v severní Anglii nám nestačil k tomu, aby se z nás stali otužilí Angličané a aby se nám zalíbilo v nepříliš útulném bytě. Takže když uplynula pevná doba stanovená v nájemní smlouvě, našli jsme si lepší bydlení.

Dům na adrese Sanderson Villas

Díky tomu, že jsme byli už lépe obeznámeni s místními poměry a s veřejným registrem energetických certifikátů, z nichž se člověk docela dost dozví, už jsme neztráceli čas prohlídkami neperspektivních brlohů a šli skoro na jistotu. Byt se nám líbil, tak jsme to domluvili v realitce a zaplatili zálohu. Pak jsem měl docela starost o to, aby všechno vyšlo časově. Bylo by blbé z našeho dosavadního bytu dát výpověď příliš pozdě (zbytečně bychom platili dva nájmy zaráz) a ještě horší dát ji příliš brzo – aby se nestalo, že z jednoho bytu už budeme muset vypadnout a do dalšího se ještě nebudeme moct nastěhovat. Nakonec to klaplo tak akorát, i přesto, že jsme stěhování docela na poslední chvíli o týden odložili. Realitka totiž převzala byt o něco později, než se čekalo, a majitel si ještě usmyslel, že nechá byt znovu vymalovat. Co v tomhle procesu poněkud nevyšlo, bylo přepojení internetu, tak jsme byli týden bez „spojení se světem“. Aspoň jsme dali starý byt do pořádku a zavzpomínali na počítačové hry našeho dětství.

Takže když se podívám zpátky, v lednu jsme tedy byli vyvrženi na britský ostrov se zavazadly, která jsme mohli sami najednou pobrat (nepohodlně, ale přece). O měsíc později jsme se stěhovali z univerzitního bytu s nákladem jen o málo větším, s nímž jsme se ještě vešli do taxíku. Po dalším půlroce jsme si museli na stěhování půjčit velké auto a jeli jsme na několikrát. Takhle člověk hromadí věci.

Nyní tedy vlastně už ani nebydlíme v Newcastlu, nýbrž v Gatesheadu, což je město, které navazuje na Newcastle na druhé straně řeky Tyne. Spíš je to jako dvě velké části jednoho ještě většího, rozlezlého osídlení. Gateshead neznamená Gatesova hlava, nýbrž Kozí hlava (goats-head), čímž se myslí Kozí vršek. Tam, kde se kdysi pásly divoké kozy, je teď les kancelářských budov, houští víceúrovňových křižovatek, holiny zpustlých průmyslových dvorů a tu a tam pěkné místo k bydlení, které si uchovává příjemný charakter díky tomu, že je poněkud uzavřené do sebe a oddělené od hlavních proudů.

Na jednom takovém místě bydlíme, v třípatrovém domě s devíti byty na konci slepé ulice (viz fotka nahoře), kam už nepřijde nikdo kromě obyvatelů toho domu. Hospody jsou daleko, takže to tu neláká studenty a jiné zevly. Některé ohrádky s popelnicemi jsou obrostlé bylinkami, takže se člověku procházejícímu kolem koutku komunálního odpadu připomíná písnička "levandulová". Na zastávku metra je to pět minut, odtamtud je cestující zase za pár minut na nádraží nebo v centru Newcastlu. Hned za domem (a dřevěným plotem a řadou stromů) vedou dvě koleje metra a dvě koleje železniční trati, ale občasné zahučení kolejového vozidla nás neruší ve spánku.

Výhled před snídaní

Dům je postavený nejspíš z betonu a cihel, každopádně cihlový je vnější plášť, pod nímž je vrstva izolace. Příčky jsou sádrokartonové, ovšem stejný zvuk se ozve i po zaklepání na obvodovou zeď – asi tedy potrubí a kabely jsou natažené po zdi a na tom jsou všude sádrokartonové předstěny. Náš byt je v přízemí s podlahou v úrovni terénu. Z chodby v domě se vchází hlavními dveřmi do předsíně. Z ní vedou dveře do obýváku spojeného s kuchyní, který zabírá skoro polovinu celé plochy, a do dalších místností: menší ložnice, hlavní ložnice s šatnou, koupelny + WC a do komory, kam se jen tak tak vejde sušák na prádlo, žehlicí prkno a vysavač.

Plánek bytu

Když jsme do bytu přišli, byl dost v nepořádku, především koberce byly pokryté vrstvou prachu. To se nám nelíbilo, protože jsme zrovna důkladně uklidili starý byt, a čekali jsme, že přijdeme zrovna tak do čistého – zvlášť když jsme to stěhování odložili, aby tady ještě mohli dodělat různé věci. No tak jsme nechali náklad v autě, vrátili se do starého bytu, vybavili se věcmi na uklízení a jeli to nejdřív dát do pořádku. Celý víkend byl plný ježdění tam a zpátky, ale podařilo se. V neděli jsme jeli nakupovat do Ikey, ta je asi všude na světě stejná, včetně masových koulí. V pondělí jsme vrátili klíče od starého bytu a všechno bylo v pořádku.

To bylo před dvěma týdny. Teď už máme doma skoro úplně uklizeno a zabydleno. Včera nám tady dva řemeslníci neplánovaně posunuli čas oběda a zasmradili kuchyň silikonem, ale aspoň udělali slušné obložení za sporákem místo hanebně flekaté a neudržovatelné vymalované zdi. I když teda nechápu, proč nemohli před instalací kuchyňské linky hned tu zeď celou obložit dlaždicemi, a musí to teď po částech dolepovat z různých desek a lišt. Ale to asi není rozdíl mezi Čechami a Anglií, nýbrž spíš mezi tím, co si člověk udělá sám a co si neudělá. V Anglii teda lidi nejsou moc zvyklí si dělat věci sami. Ještě jsem se nedozvěděl o obchodu, který by měl lepší nabídku nářadí a materiálů než české železářství v malém městě, a nic jako „hobbymarkety“ tady asi vůbec neznají.

Taky nám přivezli novou matraci, ale je o deset centimetrů kratší, tak jim v pondělí zavolám, ať koukají dovézt nějakou, která je stejně dlouhá jako postel. V době psaní tohoto odstavce čekáme na elektrikáře, který už tady měl být. Aktualizace: už přišel, ale nebyl to elektrikář, nýbrž chlapík, který si zdokumentoval všechny závady a pošle sem ty správné lidi. Nejspíš mi to v pátek takhle do telefonu říkal, ale telefonování v angličtině není moje silná stránka.

Pohled z obýváku přes jídelnu na kuchyň

Ač tedy některé věci je potřeba ještě dodělat a je to docela otrava, věříme, že tyhle počáteční starosti vyplatí. V bytě se nám líbí, je tu příjemně a hlavně teplo. Jenom, jak říká moje žena – neměli bychom se tu příliš zabydlet, jinak se nám nebude chtít zpátky do ČR. :-)