Metro v Newcastlu

Veřejnou dopravu v Newcastlu a okolní aglomeraci Tyne and Wear zajišťuje kromě autobusů i metro, které je jedním ze čtyř takových systémů městské kolejové dopravy ve Velké Británii – další jsou Londýn, Docklands a Glasgow. I přes drobné nedostatky týkající se (ne)spolehlivosti informačních systémů, padání stromů na koleje nebo výluk z důvod oprav trolejového vedení se jedná o velice užitečnou dopravní síť.

Mapka metra Tyne and Wear

Tyne and Wear Metro není až tak starým systémem – pochází ze začátku osmdesátých let. Mnohé z jeho tratí však stojí na základech železnic z devatenáctého století, na nichž v první polovině dvacátého století byla provozována spojení příměstských elektrických drah Tyneside Electrics. Napájení zajišťovala „třetí kolejnice“ s 600 volty stejnosměrnými. V té době jezdily v Newcastlu a Gatesheadu i pouliční tramvaje.

Dál to bylo, zjednodušeně řečeno, takhle: nějaký čas po úpadku těchto dopravních systémů si tady řekli, že to tak už dál nejde. Staré tratě obnovili a doplnili zakrtkovanými úseky pod centry měst Newcastle a Gateshead, a tak stvořili Tyne and Wear Metro. Později byla síť metra ještě rozšiřována, naposledy v roce 2002. Nyní má skoro 80 km tratí (tj. o něco víc než Praha) a 60 stanic, přičemž zásadní většina celé sítě je nad zemí. Podzemní tratě jsou převážně omezeny na centrální oblast vyznačenou na mapě čárkovaným kruhem. Napájení zajišťuje trolejové vedení 1500 V.

Jedna z podzemních stanic v centru Newcastlu – Haymarket

S výjimkou některých úseků dále od centra jsou tratě dvoukolejné. Zajímavostí je úsek mezi stanicemi Pelaw a Sunderland (vyznačený na mapě čárkovanou čarou), který vozidla metra sdílí s normálními vlaky. V Sunderlandu dokonce zastavuje metro a vlaky u stejných perónů.

Vozidla jsou všechna na jedno brdo, tj. stejného typu, a to už od počátku provozu. Jsou to dvoudílné kloubové vozy původně německé konstrukce, které byly však vyrobeny v Anglii. Vůz má tři dvounápravové podvozky, primární vypružení a vedení dvojkolí v pryži, skříň sedí na vzduchových pružinách. Střední podvozek je běžný, krajní podvozky mají pohon koncepce Düwag, čili jeden podélně uložený trakční motor, ze kterého ční výstupní hřídele na obě strany a pohání přes nápravové převodovky obě dvojkolí (viz fotka z depa). Na uspořádání skříně není nic extra zajímavého kromě toho, že kabina strojvedoucího zaujímá jen polovinu šířky skříně, a tak cestující na přední dvojsedačce mají výhled přímo na trať.

Vozy jezdí vždycky v párech. Ač prošly rekonstrukcí, druhá polovina jejich životnosti už se taky chýlí ke konci a chystá se nákup nových jednotek.

Krásné sychravé neadhezní podzimní ráno ve stanici Gateshead Stadium

Vlaky metra jsou provozovány na dvou linkách, označených žlutou a zelenou barvou (viz mapa), přičemž však část jejich trasy je stejná – vlaky jedou po stejné koleji, ke stejnému nástupišti. Žlutá linka má tvar smyčky, která se kříží ve stanici Monument v centru Newcastlu. Cestující musí pochopit, že když chce jet třeba ze stanice St. James do Jesmondu, musí na Monumentu přelézt podobným způsobem, jako se přelejzá v přestupních stanicích metra v Praze. Anebo vlastně nemusí – klidně může zůstat sedět a udělat si při tom vyhlídkovou cestu k moři a zpátky. Akorát to pojede asi hodinu, tedy déle, než by se šlo pěšky.

Metrem se cestující snadno dostanou na hlavní vlakové nádraží i na letiště – v tom Newcastle vede před Prahou.

Metro jezdí přes den ve dvanáctiminutových intervalech, tj. pět spojů za hodinu. V neděli je interval 15 minut, brzy ráno a pozdě večer to taky řídne. Při tom ale ve společné části trasy obou linek, když to vyjde podle jízdního řádu, se střídají spoje žluté a zelené linky a dělá to ve výsledku interval 6 minut; v ranní a odpolední špičce jsou přidány posilové spoje, takže se jezdí ještě častěji. Ale nijak zázračně spolehlivý ten jízdní řád není. Ve stanicích je u každého nástupiště displej s nejbližšími spoji a za jak dlouho jedou, ale taky to nefunguje stoprocentně.

Fialový lednový večer (nebo spíš odpoledne) ve stanici Tynemouth

Většina lidí si kupuje papírové jízdenky v automatech, které jsou v každé stanici, nebo jezdí na elektronickou peněženku nebo časové jízdenky na čipové kartě. Síť metra je rozdělena do tří tarifních zón. Jízdenka se kupuje buď jednorázová (na jednu jízdu, může být s přestupem, platí 90 minut), nebo celodenní, která je levnější než dvě jednorázové. Mezi North Shields a South Shields jezdí v půlhodinových intervalech přívoz, na který platí stejné jízdenky.

Integrace s autobusovou dopravou je však dost mizerná. Ovšem s tím, jak je v Británii provozování autobusové i železniční dopravy roztříštěné mezi mnoho dopravců, tak můžeme být rádi, že na kolejích metra jezdí jenom jeden!