Dvojitá porce Vánoc

Je pětadvacátého prosince a slunce už je na dobré cestě k prodlužujícím se dnům, i když to zatím ještě není znát. Poslední dobou nebylo moc o čem psát, tak jsem o ničem nepsal – v těch krátkých dnech a nic moc počasí jsme už neměli náladu dělat zajímavé věci. Teď před koncem roku jsme ale měli dovolenou, navštívili jsme rodnou zemi a ještě se vrátili na Vánoce v řádném termínu do Newcastlu.

Budiž světlo

Univerzita má v období vánočních prázdnin „závodní dovolenou“ a člověk by se do práce ani snadno nedostal, jelikož univerzitní budovy jsou zavřené. Manželka ale nemohla dostat dovolenou na všechny pracovní dny mezi svátky, avšak týden před tím to šlo – tak jsme si udělali vánoční prázdniny v Čechách s týdenním předstihem. V pátek čtrnáctého jsme vlezli do letadla Newcastle–Praha, o týden později jsme letěli zase zpátky.

Newcastle upon Tyne z okna letadla

Po příletu do Čech nás uvítala větší zima a dokonce i trochu sněhu. Bylo příjemné zase slyšet češtinu. Během týdne jsme si užili náhradní Vánoce u obojích rodičů, setkali se se sourozenci, kamarády a kolegy, byli na koncertě v královéhradecké filharmonii... bylo to dost hrncování, ale stálo to za to. Akorát než jsme se tam rozkoukali, už jsme zase letěli do Anglie.

Představovali jsme si, že bychom si mohli udělat nějaký hezký předvánoční výlet, třeba do Yorku nebo Durhamu. Možná zaznělo i jméno Carlisle, ale to je zakleté – několikrát jsme tam chtěli jet, ale pokaždé nám to něco překazilo, kromě toho každou sobotu tady má železniční dopravce Northern Rail pravidelnou stávku a vlakové spojení je mizerné. Každopádně poslední adventní víkend dopadl tak, že jsme si dali odpočinek od cestování a radši se věnovali plnění vánoční ledničky, přípravě bramborového salátu a tak podobně.

Pondělí 24. prosince je v Británii všední den, i když ráno bylo podle neucpaných silnic dost poznat, že mnoho lidí se už nemusí nikam hnát. Moje drahá polovička šla do práce, já jsem dostal za úkol sehnat něco, co by připomínalo vánoční stromek; kromě toho jsem potřeboval dokoupit ještě pár dalších věcí. Tak jsem křížem krážem procházel obchody na „high street“ v Gatesheadu; v Tesku jsem si všiml mrňavých stromků v květináči, které byly ve slevě za tři libry včetně krátkého světelného řetězu. Řekl jsem si, to by se mohlo hodit – ale šel jsem ještě jinam. Při druhém iteračním kroku v témže krámě už byly za libru padesát. U regálu se shlukla parta starších paní, které většinu stromků vybraly. Z těch, které zbyly, jsem jeden vzal. A tak jsme měli stromek. Večer k tomu přibyly ještě dárky a řízky. Měli jsme z toho druhé Vánoce.

Naše košťátko anglické

A tak se časová linie vrací k úvodu článku: je pětadvacátého prosince a slunce už je na dobré cestě k prodlužujícím se dnům... a v Anglii se skoro zastavil život. Že jsou obchody zavřené, na to jsme se připravili – ale až do včerejška nás nenapadlo nakouknout do jízdních řádů hromadné dopravy. Na Christmas Day tu nejezdí metro, autobusy ani vlaky. Venku nikdo není, podle poloprázdných parkovišť v naší obytné čtvrti mnozí odjeli slavit Vánoce jinam.

Druhý svátek vánoční se tu nazývá dnem boxovacím, pak následují dva pracovní dny, víkend, silvestr (pracovní den jako v ČR) a Nový rok – zase den, kdy jsou obchody zavřené a hromadná doprava nejezdí. Od středy zase všechno bude jako obvykle, akorát Skotům jeden den na oslavu nového roku nestačí a mají svátek i 2. ledna.

A tak jde čas, Země se točí, světla svítí a papuchalk je naležato. Krásný nový rok všem!