Loch Lomond

V pondělí 22. července jsme se potřebovali přesunout do Ballochu na jižním konci Loch Lomond, kde jsme měli ubytování na další dvě noci. Dobrý plán by byl vzít to okolo jezer, na která jsme vyhlíželi z Ben Gullipenu, vylézt na Ben A'an a projít se kolem Loch Katrine. Počasí bylo ale mizerné; i kdyby snad přestalo pršet, koukali bychom jenom do šedivých mraků.

První výhled na Loch Lomond

Ráno jsme tedy ještě v Callanderu nakoupili nějaké suvenýry a něco k jídlu a pak jsme vyrazili po klikatých silnicích do městečka Balloch (z gaelského bealach = cesta, průchod, přechod). Balloch je z největšího skotského města Glasgow co by kamenem dohodil, je velice dobře dostupný individuální i hromadnou dopravou, má autobusové nádraží a dokonce i železniční zastávku. Pro turisty, kteří míří ke skotským jezerům a kopcům, je to první místo na ráně.

Nečekali jsme žádné úchvatné počasí, a tak jsme si naplánovali jen zevlování okolo. Šli jsme kousek po pěšině kolem řeky Leven k nejjižnějšímu výběžku Loch Lomond. Gaelsky je to Loch Laomainn, což prý znamená Jezero jilmů. Jenže laomann podle slovníku znamená můra – jilm je leamhan (odtud Uisge Leamhna = řeka Leven). Podle vysvětlení na stránkách národního parku se jezero původně jmenovalo Loch Leamhain (tedy správně s těmi jilmy), ale později se jméno přizpůsobilo jménu hory Beinn Laomainn = Ben Lomond. To prý znamená Beacon Mountain, čili žádná můra, ale ve slovníku stejně nevidím tenhle význam; možná další zkomolení anebo nějaké starší slovo.

Na rozlehlou vodní plochu zrovna vyplouvala vyhlídková loď Stříbrný delfín, ale všechno bylo bledé, šedé a mdlé (viz úvodní fotka). I nižší vršky kolem jezera měly hlavy v oblacích. Prošli jsme Balloch Castle Country Park, pěkně udržovaný a příjemně zelený park i se zahradami s cizokrajným kvítím a dokonce s porostem bambusů. Samotný hrádek Balloch Castle byl ale zavřený, dveře a okna byla zatlučená.

Balloch Castle

Po jakémsi obědě jsme přešli po mostě na druhý břeh. Z této strany bylo ještě lépe vidět, jak je dlouhý úsek řeky, která vytéká z jezera, přeplněn moly a můstky, u kterých parkují malé kocábky i luxusní jachty. Cedule na březích upozorňují na zákaz koupání, ale některé jsou umístěné tak, že za nimi nevidíte ani kousek vodní plochy, což vypadá úsměvně.

Parkoviště lodí v místě, kde z Loch Lomond vytéká řeka Leven

U zátoky na pravém břehu stojí menší nákupní centrum pro turisty a díky reproduktorům si můžete na bonnie banks o' Loch Lomond poslechnout stejnou hudbu jako v obchoďáku v Pardubicích nebo kdekoli jinde na světě. Přímo na břehu stojí mořské akvárium, jehož architekt asi dostal zadáno, že se musí k místu zachovat tak barbarsky a arogantně, jak jen to jde.

U mola označeného prostě jako Balloch Pier kotví loď, která nese něžné jméno Maid of the Loch. Je to ovšem kolesový parník, největší loď pro vnitrozemskou plavbu v Británii. Byl příliš velký, než aby mohl připlout po řece Leven; dopravili ho po částech po železnici, která v dřívější době byla protažená až k jezeru. Od osmdesátých let je mimo provoz, nyní probíhá rekonstrukce. Některé části lodi jsou volně přístupné. Nemohl jsem samozřejmě vynechat příležitost načumovat do strojovny a prohlédnout si technické výkresy pověšené na stěnách. Další technickou památkou je lodní skluz a budova s parním strojem k pohonu navijáku.

Kolesový parník Maid of the Loch

Když jsme koukali na Loch Lomond z Balloch Pier, ukazovalo už se trochu modrého nebe a krajina nevypadala tak šedivě. Viděli jsme vlastně jen kousíček jezera – asi tak k ostrovu Inchmurrin. Skoro na obzoru byla matně vidět vysoká hora, nejspíš Ben Lomond (974 m n. m.), která je podle mapy 20 km daleko. A pořád to není konec jezera – Loch Lomond je na rozlohu největší jezero Velké Británie, na délku měří něco přes 36 km.

Odpolední pohled na jezero