Beinn Narnain – výstup do mraků

V předchozích dnech jsem se prý tvářil smutně kvůli tomu, že pořád koukáme po kopcích, aniž bychom na nějaký pořádný kopec vyšplhali, a tak mě moje milá žena vyslala na výlet samotného. Dopravil jsem se do obce Succoth, která se nachází na sever od Ballochu a trochu stranou od Loch Lomond, a šel jsem na horu s gaelským názvem Beinn Narnain.

Krkavčí skála

Loch Lomond

V pondělí 22. července jsme se potřebovali přesunout do Ballochu na jižním konci Loch Lomond, kde jsme měli ubytování na další dvě noci. Dobrý plán by byl vzít to okolo jezer, na která jsme vyhlíželi z Ben Gullipenu, vylézt na Ben A'an a projít se kolem Loch Katrine. Počasí bylo ale mizerné; i kdyby snad přestalo pršet, koukali bychom jenom do šedivých mraků.

První výhled na Loch Lomond

Ben Gullipen

Další den naší krátké dovolené ve Skotsku začal vcelku slunečným ránem. Vrchy okolo Callanderu vystoupily z mraků a most z červeného kamene skoro svítil. Vydali jsme se na kopec Ben Gullipen, který se svou nadmořskou výškou 414 m zdaleka nepatří k nejvyšším vrcholům, ale vzhledem ke své poloze a převýšení slibuje docela dobrý rozhled.

Loch Venachar z Ben Gullipenu

Callander – na prahu Vysočiny

V uplynulém období jsem pobýval v Čechách; soustavně jsem zanedbával blog, což teď trochu napravím. V červenci jsem měl v plánu cestu do Newcastlu. Dopravil jsem se do Británie i se svou drahou polovičkou a spojili jsme pracovní cestu s krátkou dovolenou ve Skotsku. V tomto článku popisuju první část našeho cestování – okolí městečka Callander na sever od Glasgow.

Bracklinn Falls u Callanderu

Carlisle

Minulou neděli jsme se konečně vypravili do města Carlisle, které leží až skoro u západního břehu Británie na stejné rovnoběžce, jako je Newcastle upon Tyne. Carlisle má pěkné staré centrum, katedrálu, hrad a nejúžasnější knihkupectví, co jsem kdy viděl.

Jedna ze dvou bašt citadely v Carlislu

Železniční muzeum v Shildonu

V sobotu byla moje žena lenochod (jak sama řekla), ale nemohla za to, neb se o ni pokoušel nějaký bacil. Tak jsem vyrazil sám do železničního muzea v Shildonu, o kterém jsem se nedávno dozvěděl – není to daleko, je to vlastně ještě blíž než York, ale není to tak na ráně.

Nýtovaný podvozek elektrického vozu 2-HAP

Lednový výšlap na Hadriánův val

Tak tu máme leden, brzy to bude rok, co přebýváme v Anglii. Moje drahá polovička trávila celou sobotu (a neděli) na kurzu pro učitele anglického jazyka TEFL, a já, abych se nenudil doma, jsem si vymyslel výlet. Počasí nemělo být nic moc, ale mně už se opravdu chtělo zase navštívit severoanglické vršky, a tak jsem se vydal na Hadriánův val.

Vlevo žijí barbaři, vpravo leží civilizovaná Římská říše

Železniční muzeum v Yorku (podruhé)

O víkendu nás navštívil kamarád z Čech, který byl v Británii částečně na pracovní cestě a částečně na dovolené. Jelikož je vláčkař, měl v plánu podívat se do železničního muzea v Yorku. Já už jsem tam předtím byl (viz článek z května), ale tak velké a zajímavé muzeum člověka zabaví déle než na jedno dopoledne, tak jsem do Yorku jel znova.

Lokomotiva jednotky HST (High Speed Train) fotografovaná z šotobalkónu železničního muzea

Víkend v Lake District (2. část)

Když jsme v neděli ráno vyhlédli z okna v penzionu na malé parkoviště a velkou louku s krávami, viděli jsme, že v noci tudy asi prošel přízemní mrazík. My jsme se radši prošli klikatou chodbou do jídelny na další anglickou snídani nebo ovesnou kaši (jak kdo), pak jsme si sbalili svých pět švestek a odjeli k jezeru Ullswater k jednomu z míst, které jsou velkým turistickým lákadlem.

Pohled na Ullswater a okolní kopce z Gowbarrow, kousek nad potokem Aira Beck

Víkend v Lake District (1. část)

Když chce člověk z Newcastlu vyrazit do nějaké větší přírodní oblasti obsahující kopce, tak to má nejblíž na severozápad do Northumberland National Park anebo na jihozápad do Severních Penin. Ovšem taky to není ještě tak úplně daleko do Lake District aneb Jezerní oblasti, která leží dále na jihozápad na opačné straně britského ostrova. Od začátku jsme věděli, že to tam je, ale konečně jsme tam nakoukli před týdnem.

Mayburgh Henge u Penrithu

Všechny cesty vedou k zimě

Květy vadnou, na stromech žloutne listí a červenají hložinky. Teploty už nedosahují k letním dvaadvaceti stupňům, ráno u snídaně je ještě brzy na východ slunce a školní budovy jsou zaplaveny studenty. Teď už je severoanglický podzim v plném proudu, ale posledním víkendem v září, o němž teď se zpožděním píšu, teprve začínal. Tu sobotu jsme vyjeli na výlet do Allendale v Severních Peninách. Ale hezky popořádku...

Ilustrační foto

Blanchland

Z předcházejícího vyprávění je zřejmé, že kopce s vřesem měly úspěch, tak jsme se v neděli potom vydali do podobné krajiny, tentokrát jsme však jeli na jihovýchod. Na sever bychom se ten den těžko dostávali, neboť hlavní silnice byly uzavřené kvůli velkým běžeckým závodům. Tak jsme dojeli do přírodní oblasti Severní Penniny (North Pennines), do vesnice s téměř francouzským jménem Blanchland.

Bellingham: vřesoviště, mechoviště a vodopády

Na druhý týden v září jsme měli naplánovanou návštěvu kamarádky z Čech. Předem psala, co by tady v Anglii chtěla vidět. Nepamatuju si, co všechno bylo na seznamu, ale určitě tam byly kopce porostlé vřesem. I otevřel jsem si Gůglmapu a našel pár míst, která jsou blízko a která z leteckého pohledu vypadala jako vřesoviště. První z těchto míst bylo kolem vesnice Bellingham na jihovýchodním okraji národního parku Northumberland.

Rozhled z větrné hůrky jménem Callerhues Crag

Cheviot Hills

Ještě naposled se vrátím k naší dovolené na konci července, kdy jsme strávili pár dní v nejsevernějším kraji Anglie. Poslední den, kdy jsme zůstávali v městečku Wooler, jsme vyjeli do údolí Harthope Valley, a z něj jsme vylezli na jeden z hlavních hřebenů Cheviotských kopců. Místní bůh větru byl ale proti, a tak nás sfoukl zase dolů.

Tudy se jde nahoru

College Valley

Ták. Je načase doplnit zápisky z červencové dovolené v Northumberlandu. Na další dva dny jsme měli v plánu pěší turistiku v kopcích Cheviot Hills, jež nesou jméno podle nejvyššího vrcholu s nadmořskou výškou 815 m. Zamýšlel jsem nejdřív vyjít právě na něj, ale zalekl jsem se výstrahy meteorologů před odpoledními bouřkami, a tak místo výstupu na nejvyšší holý hřeben v celém kraji jsme šli radši do údolí College Valley.

Dopolední pohled od Hethpoolu údolím College Valley

Lindisfarne a Bamburgh

Další den jsme vyrazili k východnímu pobřeží Anglie, kde se nachází další významná místa britské historie. Lindisfarne je ostrov, na kterém stával jeden z klášterů, v nichž evropská kultura a vzdělanost přečkala barbarské období raného středověku. Bamburgh, dříve Bebbanburgh, se pyšní mohutným hradem, na jehož místě bývala významná pevnost už v dobách předcházejících anglosaskému osídlení.

Bouda z převráceného lodního trupu na ostrově Lindisfarne

Alnwick

Minulý týden jsme strávili cestováním po severoanglickém kraji Northumberland. Z Čech za námi přiletěli moji rodiče, pronajali jsme si automobil a za ten týden jsme navštívili různé historické pamětihodnosti a krásná místa v přírodě. První větší cesta vedla na hrad Alnwick, kterýžto se nachází šikovně na cestě z Newcastlu do Wooleru, kde jsme měli zajištěné ubytování. První část mého vyprávění tedy nese nadpis Alnwick.

Hrad Alnwick

Cestování prstem po gůglmapě

Je léto, čas dovolených, a tak by se skoro očekávalo, že budu připisovat další poznámky z výletů. Přitom ale spíš sedím doma a víc toho nacestuju prstem (nebo ukazatelem myši) po mapě. Ale však tenhle týden to napravíme. Zatím sepíšu aspoň svoje zkušenosti s plánováním cest po Británii – na internetu se dají najít různé mapy, ale každá je užitečná na něco jiného.

České a severoanglické léto

Máme tu červenec, což v Čechách i v Británii je čas prázdnin a dovolených. My jsme si udělali první dovolenou na začátku měsíce, kdy jsme jeli na týden do Čech. Teď jsme zase zpátky v Newcastlu, plánujeme další cestování po Anglii, moje milá žena dostala práci na plný úvazek, snad jsme našli lepší byt a tak všeljak podobně.

Český letní večer

Hadriánův val

I když už to budou skoro dva týdny, ještě se vrátím k výletu na Hadriánův val, kde jsme byli 28. května. Naplánovali jsme si úsek, který z mapy vypadal jako zajímavý, přiměřeně dlouhý a pohodlně dosažitelný vlakem z Newcastlu, s výhodou toho, že se nemusíme vracet do místa, odkud jsme vyšli.

Mapka výletu podél Hadriánova valu; vyzeleněná část mapy vyznačuje území Northumberland National Park